Jan Hus

Dnes je státní svátek. Asi je vám to dost jedno, když to připadá na víkend. Asi o něm víte aspoň to, že kdysi dávno byl někde na hranici upálen Jan Hus. Málokdo si vybaví proč vlastně, o co šlo a tak. Nebojte, tím vás zatěžovat nebudu. 

Ale řeknu vám, proč je vlastně docela dobré o tomhle člověku něco vědět, a kouknout se na to, že i po takové době nám má co říct.
Tak třeba ve Výkladu viery v kapitole Co jest věřiti roku 1412 Hus píše: „Věř také papeži, když pravdu praví…“ A nad tímhle se pozastavil už filmař Pavel Juráček ve svých Denících, kde píše: „Strávil jsem nad touto větou dlouhou rozjímavou chvíli; kdybych byl za oněch dob kardinálem, neobtěžoval bych se zkoumáním, zda Hus napsal či kázal ještě něco jiného – dal bych ho upálit za citovanou, šest slov dlouhou větu s jistotou, že si takový trest zaslouží. Věř TAKÉ…! TAKÉ papeži! Nikoliv – PŘEDEVŠÍM, ani – JENOM, ale – TAKÉ!!! Nikoliv – VŽDY, nikoliv – USTAVIČNÉ, nýbrž pouze tehdy, když mluví pravdu!“
Jinde se v Husovi dočteme: „Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.“ Anebo: „Jako se nám přikazuje, abychom poslouchali představené, ve věcech dovolených a čestných …, tak se nám přikazuje, abychom se jim vzepřeli tváří v tvář, když žijí v rozporu s božskými přikázáními.“
Takže!
Hus tak svých dopisech a spisech suše konstatuje, že představitelům moci se má věřit jen tehdy, když mluví pravdu a poslouchat se mají jen tehdy, když konají v souladu s nejvyšším zákonem. Tenhle postoj je víc než odvážný v jakékoli době. Je totiž revoluční. Odmyslíme-li si dobové kulisy církevních nařízení a papeženství, vyjde z něj to, že jde o vystoupení proti samotné legitimitě každého systému, které říká, že nejenom netřeba poslouchat nařízení těch, kdo jsou ve svém jednání v rozporu s morálními imperativy a zákony, ale navíc je třeba se proti takovému prohnilému systému vzepřít. 
Nemusíme jistě následovat Husův odkaz až do takových krajností. Z naší současnosti si můžeme ale na těchto základech klást otázky po oprávněnosti a moralitě vlády a způsobů výkonu státní moci, které se nás dost týkají.
Tak například – Jak moc je možné ztotožňovat státní aparát s konkrétními osobami v jeho čele, jsou-li tito zjevně např. nemorální prospěcháři? Ohrožují morálně či jinak problematické osoby v čele státu legitimitu výkonu státní správy a její důvěryhodnost? Jak moc mohou být problematické a morálně nelegitimní zákonodárné iniciativy takových lidí? A jak se tomu můžeme (a měli bychom) bránit?
Ponechávám odpověď záměrně jen na vás.

Líbil se vám článek? Podpořte mě na Patreonu!
Žurnalista, autor knihy Média, lži a příliš rychlý mozek, zakladatel Manipulatori.cz.
Příspěvek vytvořen 17

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek