Polarizace?

Na Die Zeit jsem se dočetl o výzkumu, který zjistil, že diskuze lidí s odlišnými politickými názory, probíhají-li tváří v tvář, mohou zlepšit sociální soudržnost. To se může na první pohled zdát jako zjištění hodné Captain Obviouse, ale přesto v něm můžeme najít zajímavé souvislosti.

Ekonom Armin Falk na základě testování vzorku desetitisíců* lidí konstatoval, že k oslabení polarizace stačí jen dvouhodinová konverzace mezi lidmi se zcela odlišnými politickými názory. Tato setkání podle něj pomohla odstranit předsudky vůči těm, kteří myslí jinak, a po rozhovorech účastníci považovali lidi s jinými názory v průměru za méně nekompetentní, méně škodlivé a méně neinformované. Navíc se zmenšil jejich dojem, že mají zcela odlišné hodnoty a pohledy na život. 
To zní skoro optimisticky, že ano. Jenže. 

Je zjevné, že aby spolu lidé s odlišnými názory vydrželi dvě hodiny diskutovat, je nutné, aby sami už byli otevření diskuzi a naslouchání. Jednou z podmínek dialogu tedy je, že aktéři nemohou být už přespříliš vyhroceni a zabetonováni ve svých názorech. A z toho – obávám se – plyne, že ono kulantně vyslovené rozpolcení mezi „zcela odlišné politické názory“ tak nebude ničím jiným než diskuzí k dialogu již předem otevřených a připravených lidí. A přesně na nich průzkum stojí. 

A na tomhle místě bych si dovolil odbočku. Tuším totiž závan argumentačního klam kruhem. A zdá se mi, že průzkum činí mylný závěr na základě logické premisy, která vychází z onoho závěru. Předpokládá totiž polarizaci někde, kde není, neboť se zaměřuje na ty relativně nepolarizované. (jistě se můžeme bavit o míře polarizace a co to znamená). Nicméně abychom si rozuměli – nepovažuji lidi se silnými (a třeba rozdílnými) názory za relevantně polarizované k opozitním názorům, jsou-li tito otevřeni k dialogu. Jinak řečeno, komplexní celky, které jsou vůči sobě v opozici, ale respektují se vzájemně natolik, aby spolu vůbec diskutovali, podle mě nejde považovat za skutečně polarizované. Ale třeba jsem jen mimo a dělám z toho zbytečný problém s definicí, kdo ví.

Každopádně z průzkumu vyplývá i to, o čem už jsem párkrát psal – že je OK spolu v různých otázkách nesouhlasit a vycházet spolu. O tom, že přestože se mi nelíbí X, nepřestanu mluvit s těmi, kterým se X líbí, ba dokonce myslím, že se to v normálním světě i děje, nejste-li obklopeni úplnými fanatiky, kteří vás budou zavrhovat jako lidskou bytost jen proto, že jste čtenář Havla nebo Zemanův volič. Dokud se shodneme na tom podstatném a společném, pak nelze o rozdělené společnosti ani skutečné polarizaci mluvit. Dokud spolu budeme normálně mluvit, propichovat své sociální bubliny a nehloubit zákopy v bitvách o nicotné symboly, je dost možné, že se nám nakonec povede shodnout i na něčem podstatném.
— 
PS: Bohužel na to, jak přimět k dialogu ty, kdo zastávají extrémní názory a rozhodnou se zůstat v hermeticky uzavřených názorových skupinách – studie bohužel odpověď nehledala a nenašla.
PPS: Přečíst si o tom můžete tady: https://www.zeit.de/…/armin-falk-germany-talks-behaviour-re…
*V první vlně 12.000, v druhé 28.000 lidí

Líbil se vám článek? Podpořte mě na Patreonu!
Žurnalista, autor knihy Média, lži a příliš rychlý mozek, zakladatel Manipulatori.cz.
Příspěvek vytvořen 17

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek